Neoregelie - popis rodu a pěstování
Co do pěstitelsko-okrasných vlastností jsou neoregélie bezesporu těmi nejuniverzálnějšími broméliemi světa. Jejich listové růžice (kterým též říkáme cisterničky nebo nálevky) mají poměrně malé životní nároky a i přes četné pěstitelské přehmaty se mohou v lidských rukách zpravidla rychle a bezproblémově vyvíjet. Nadto jsou neoregélie ekologicky mimořádně plastické – to mimo jiné znamená, že jejich více či méně tuhé listy výborně snášejí přímé slunce i poměrně hluboké přistínění, mohou odolávat i značným teplotním rozdílům v průběhu dne i roku (10-35°C) a přežívají bez následků dlouhodobě přemokřené prostředí i mnohadenní přísušky. Navíc má mnoho příslušnic rodu Neoregelia přijatelně malé až středně velké rozměry. Elegantně tvarované neoregéliové nálevky jsou většinou zdobně až křiklavě zbarvené – a to často nejen v období květu (jak tomu bývá u většiny ostatních bromélií), ale i po celý svůj život.. I díky tomu patří neoregelie k nejhezčím a nejzdobnějším okrasným pokojovým rostlinám světa.
Neoregélie mají ještě jednu výjimečnost, která z nich dělá jakési nekorunované královny mezi pěstovanými broméliemi – „umějí“ totiž vyhánět tzv. stolony. Tyto různě dlouhé (až 1m !) výběžky vyrůstají z mateřských růžic a na svých koncích nesou postupně dospívající dceřiné listové růžice. Tvorba stolonů je vlastně jakýmsi „lépe propracovaným“ a do větší dokonalosti dotaženým způsobem odnožování. „Normální“ odnožování je známé prakticky u všech příslušníků čeledi broméliovitých a běžně slouží k jednorázovému vegetativnímu rozmnožení mateřské rostliny po jejím odkvětu - odnože při něm ovšem nejsou pomocí stolonů „odnášeny“ do různé vzdálenosti od mateřského jedince, ale vytvářejí se buď u báze původní listové růžice nebo přímo mezi jejími listy. To je z pěstitelského hlediska i nepraktické – odnože nelze v kultuře příliš snadno a včas oddělovat a zakořeňovat. Navíc bývají „klasicky“ odnožující bromélie během tvorby dceřiných růžic poměrně nehezké – matky už totiž během odnožování pomalu odumírají a mezi jejich žloutnoucími listy jsou „zamotány“ svěží listy nově vznikajících rostlin U neoregélií je tomu právě naopak a odnožující jedinci doslova polahodí lidskému oku. Proč? Protože u nich mateční jedinci nestárnou, resp. neumírají…
Stolony neoregélií totiž mají jednu vzácnou vlastnost – mohou totiž na své „matce“ vznikat opakovaně v mnoha vlnách! Jak už bylo řečeno, drtivá většina ostatních „normálních“ bromélií odnožuje pouze jedenkrát za život a děje se tak zpravidla těsně po prvním (a zároveň i posledním!) odkvětu každého jedince. U výběžkatých neoregélií je tomu jinak - každý dospělý jedinec odnožuje nejen po odkvětu, ale už dlouho před kvetením a také ještě řadu let poté, co odkvete a přinese případné plody (dužnaté bobulky). Celkový počet během života vytvořených stolonů (odnoží) je odvislý od druhu a kondice daného jedince, záleží také na tom, zda jsou „rodící matce“ odnože průběžně odebírány či nikoliv. A aby toho ještě nebylo málo, je každá odnož „připojená“ ke své matce schopná po 1-2 letech začít s vyháněním vlastních stolonů – listové růžice se tak začnou řetízkovitě „řadit“ jedna za druhou a vzniká mnohdy plošně rozsáhlý trs. Této vlastnosti neoregélií lze s fantastickým efektem využít např. při osazování závěsných květináčů. Schopnost tvorby stolonů z neoregélií také dělá doslova nesmrtelné pokojové rostliny, které lze snadno přemnožovat po celé generace.
Neoregélie patří mezi tzv. cisternovité (nálevkovité) bromélie – jejich listové růžice jsou zformovány do tvaru více či méně vodotěsného trychtýře, v němž se během deště či zálivky hromadí zásobní voda. Tu jsou rostliny schopny později v době sucha čerpat do svých pletiv. Navíc mají neoregélie velmi výkonné (a zároveň suchovzdorné) kořeny. Díky tomu mají rostliny hned dvě zcela odlišné možnosti příjmu vody, což lze opět s úspěchem zohlednit při jejich pěstování.
Díky už popsané ekologické plasticitě a výjimečným tělesným vlastnostem existuje velké množství způsobů pěstování a uplatnění neoregélií v lidských příbytcích. Lze je samozřejmě pěstovat jak volně v bytech, tak i ve specializovaných pěstebních či chovatelských zařízeních nejrůznějšího druhu a typu: pokud pomineme zcela samozřejmé a mimořádně doporučitelné uplatnění neoregélií ve specializovaných orchideových, epifytních či dokonce kaktusových sbírkových sklenících, můžeme rostliny s úspěchem kultivovat i v uzavřených pokojových vitrínách, paludáriích, floráriích a teráriích.
Volně v bytech budeme neoregélie sázet především do běžných či závěsných kořenáčů, využít však lze i epifytní pěstování v mechových balech (viz níže).V teráriích a floráriích využijeme spíše epifytní způsoby kultivace – rostliny krásně vyniknou na větvích, krokových zadních stěnách apod. Díky zvýšené odolnosti vůči nedostatku světla je však můžeme s úspěchem vysadit i do „podrostu“ osazovaných prostor. Ovšem pozor, pro pěstování volně bez jakéhokoliv substrátu (podobně jako např. tilandsie) nejsou neoregelie vhodné, u kořenů by tedy měly mít vždy alespoň malé množství více či méně vlhkého substrátu či mechu.
Jako pěstební substrát lze využít čistou rašelinu smíchanou případně s trochou bílého písku. Pro výsadby v extrémně vlhkém a téměř nikdy nevysychajícím prostředí je dobré rašelinu zlehčit větším přídavkem nastříhaného mechu rašeliníku.
Alfou a omegou úspěšného pěstování neoregélií je kvalita zálivkové vody. Ideální je samozřejmě dešťovka nebo voda upravená v reverzně-osmotických přístrojích.V nouzi lze použít i destilovanou vodu (obohacenou malým přídavkem komplexního hnojiva). Pozor, i dobře převařená voda z vodovodu po čase na rostlinách zanechá nehezké krusty solí a znehodnotí substrát.
Důležitou úlohu v životě neoregélií samozřejmě hraje světlo. Přesto, že jsou zástupci rodu Neoregelia poměrně tolerantní vůči jeho nedostatku, plně se vybarví vždy až na přímém slunci nebo na jen velmi lehce přistíněném stanovišti s dopadajícím rozptýleným slunečním svitem. V přílišném stínu rostliny nikdy nenabudou svého typického zbarvení, také jejich listy budou delší, méně kompaktní a měkčí. Na tuto skutečnost je při volbě stanoviště nutno myslet. I v zimních měsících musíme počítat s tím, že rostliny budou „bledší“ a kvalitně se vybarví pouze při použití výkonného umělého přisvětlování (např. sodíkovou výbojkou).
Co se týče teploty, už jsme uvedli, že neoregélie nemají téměř žádné „zábrany“. Ideálně se budou vyvíjet při teplotách 18-28° C, při vyšších teplotních hodnotách jim musíme zajistit vyšší intenzitu světla a dostečnou zálivku. Při poklesech teploty pod cca 10-15° C je zase nutné opatrněji zalévat ke kořenům.
Mechový bal s neoregélií připravíme tak, že do „obalu“ z mechu rašeliníku vložíme a silonovým vlascem dobře převážeme předem dobře zakořeněnou a z květináče vyklepnutou neoregélii. Takto připravený bal následně přivážeme (opět pomocí vlasce) na kousky borové či korkové kůry (nebo na kolíky akátu, černého bezu nebo vinné révy). Mechové baly nevyžadují ani volně v bytě nijak přehnanou péči – postačí, když je jedenkrát za několik dní (záleží na teplotě a vlhkosti prostředí) na několik minut ponoříme do nádoby s vodou a po odkapání je opět zavěsíme na místo. Takto pěstované rostliny nepotřebují rosení (ani volně v bytech). V bytě provádíme následné namočení vždy až poté, co povrch balu plně oschne. Pokud chceme k tvorbě mechového balu použít odnože „sklizené“ ze stolonů, necháme dobře uzrále dceřiné růžice před vlastní montáží 6-8 týdnů zakořenit v menším květináči s rašelinou.
Neoregélie v teráriích
Vzhledem k mnoha veskrze pozitivním vlastnostem neoregélií není divu, že tyto rostliny v posledních letech mimořádně stoupají v kurzu zvláště mezi chovateli nejrůznějších terarijních zvířat.
Chovatelé pralesních stromových žabek či vlhkomilných ještěrů (např. gekonů, chameleonů či felsum) si oblíbili především menší či středně velké neoregélie s širšími a objemnějšími nálevkami – v naší nabídce jde např. o kultivary „Fireball“, „Firebal Variegata“, „Casava“, „Cotopaxi“, „Red Parrott“, „Orange“, „Tomato“, N. schultesiana „Perfection“, N. pauciflora, N. albiflora). Majitelé stromových pavouků zase ocení drobný vzrůst a malé světelné nároky druhů N. lilliputiana, N. ampullacea „Typus“ či kultivarů „Little Jewel“ a „Bottel of Bier“. Pro chovatele menších hadů lze (kromě v první větě tohoto odstavce jmenovaných neoregélií) doporučit i tuholistější druhy či kultivary (např. N. ampullacea „Athlete“, N. ampullacea „Green Tiger“, N. rubrifolia, N. pendula var. brevifolia, N. smithii). Pohybu větších hadů (a také mlsným jazykům leguánů či chameleonů budou dobře odolávat i klasicky odnožující vzrůstné N. carolinae či N. carolinae Variegata. Neoregélie se ovšem hodí i do sušších až polopouštních typů terárií – použít tam lze tuholisté a na světlo náročnější „postříbřenou N. „Piper“ nebo N. smithii, N. mooreana aj. V suchých podmínkách podobných terárií budeme rostliny pěstovat pouze ve velkých mechových balech nebo přímo v květináčích (zamaskovaných do substrátu nádrže. Více pozornosti přitom budeme věnovat dolévání vody do nálevek a zálivce substrátu.
