tilandsie, bromélie, epifyty, orchideje

Dischídie (jinak řečeno zástupci jihoasijského rodu Dischidia z čeledi klejichovitých - Aslepiadaceae) jsou u nás i jinde ve střední Evropě poměrně velmi málo známé. Je to velká škoda – vždyť jde o drobnolisté, mimořádně odolné a hlavně velmi zdobné rostlinky! Dischídie ale nejsou zajímavé pouze vzhledem a nenáročností, zaujmou i svým někdy až kuriózním způsobem života (viz text třetího a čtvrtého odstavce). Díky svému epifytnímu původu jsou mimořádně ekologicky plastické a v lidských rukách je tak lze využít mnoha způsoby a v různých podmínkách – hodí se tedy nejen do bytů, sbírkových skleníků a speciálních skříňových florárií, ale i do terárií a paludárií nejrůznějších typů.

Všechny u nás dostupné dischídie patří mezi epifyty a vyznávají liánovitou či liánovitě-přisedlou formu vzrůstu. Jejich ovíjivé či šplhavé lodyžky se v přírodě rychle protahují a během svého vývoje „hledají“ na stromových větvích místa vhodná k zapuštění adventivních kořenů. Kořeny se mohou zakládat po celé délce lodyh – toho lze velmi dobře využít jak při montáži rostlin na epifytní větve a kmeny, tak i při jejich vegetativním množení. Pomocí adventivních kořenů dischídie postupně napevno přirůstají k podkladu a na vhodných místech zakládají větší shluky lodyh (nepravé trsy). Z těchto „center“ pak postupně pomocí nových stonků expandují dál do okolí, Tímto způsobem jejich kolonie někdy nabývají i značných rozměrů. Navíc se díky neúnavné „práci“ šplhavých lodyžek mohou rostliny dokonce i přestěhovat – děje se tak v případě, že se na původním stanovišti razantněji změní životní podmínky (např. když dojde k přílišnému zastínění rozvíjejícím se hostitelským stromem).

Dvě dischídie patří dokonce mezi opravdové divy a zároveň malé záhady světové rostlinné říše! Tzv. vakovité (vakotvorné) druhy Dischidia rafflesiana a D. pectenoides (synonymum D. vidallii) vytvářejí kromě běžných dužnatých lístků okrouhlého či vejčitého tvaru také listy přetvořené v podivuhodné duté útvary vakovitého tvaru. Do těchto zelených vaků rostliny později zapouštějí vlastní adventivní kořeny! O přesném účelu vaků se vedou spory a existuje hned několik základních teorií vysvětlující podstatu jejich funkce. Podle starších údajů slouží přeměněné listy pouze jako zásobárny zachycované stékající dešťové vody. Novější poznatky ovšem naznačují, že voda je vakovitými orgány jímána i pomocí úplně jiného mechanismu – díky tepelně izolačním vlastnostem tlustých (sukulentních) stěn vaků totiž vzniká teplotní rozdíl mezi vnějším prostředím a vnitřkem vaků. Vodní pára vnikající do vaků zvenku se díky tomu uvnitř ochlazuje a sráží na síti jemných kořínků a následně je čerpána do pletiv rostliny!

Kromě vakovitých dischídiových druhů známe ještě další dvě skupiny těchto rostlin. Do první (a zajímavější) z nich patří druhy s dvoutvarými nevakovitými listy. Tyto dischídie nesou na šplhavých či ovíjivých lodyžkách normální menší lístky typického tvaru. Pokud se však stonky dotknou na vhodném místě podkladu (stromové kůry), dojde v tvaru a velikosti listů k markantní změně. Namísto běžných lístků se objeví dvojice zvláštních přilnavých listů. Každý z těchto listů se během krátkého času nejprve plošně mnohonásobně rozšíří. Jeho okraje se později zahnou směrem k povrchu stromové kůry a téměř do ní vrostou. Tímto způsobem vznikne pod každým přeměněným listem téměř dokonale „zatěsněný“ prostor sloužící, podobně jako u vakovitých dischídií, k čerpání srážkové či vzdušné vlhkosti. K zástupcům rodu s těmi podivuhodnými listy patří druhy D. platyphylla, D. astephana či kuriózní a prozatím velmi vzácná D. imbricata.

Druhá skupina nevakovitých dischídií zahrnuje druhy tvořící pouze jeden neměnný asimilační typ listu. Přesto, že tyto druhy nemohou co do zajímavosti soupeřit s dischídiemi jmenovanými v předchozích odstavcích, jedná se o rostliny velmi hezké a sběratelsky ceněné. Z naší nabídky k nim patří např. krásně fialově kvetoucí D. hirta, silně sukulentní „miniatura“ D. minor, energicky šplhající klasická D. benghalensis či zdobná a vitální D. merillii.

Jak už bylo řečeno, dischídie jsou díky svému epifytismu mimořádně přizpůsobivé rostliny. Všechny zelené části jejich těl jsou sukulentní a rostliny tak mohou odolávat i vysokým teplotám či déletrvajícímu období sucha. Zároveň jim ovšem nevadí i delší periody zvýšené vlhkosti – během těchto období naopak dokážou rychle a maximálně doplnit zásobu vody ve svých pletivech. Dischídie jsou navíc přizpůsobeny životu v polostínu či stínu, což je vzhledem k jejich sukulenci vlastnost v rostlinném světě poměrně nevídaná a z pěstitelského pohledu mimořádně ceněná – vždyť stínomilných pravých sukulentů ve světové přírodě příliš mnoho nenajdeme! Rostliny se díky této zvláštní kombinaci životních požadavků mohou bez deformací vyvíjet i ve stinnějších podmínkách suchých a v zimě přetápěných bytů. Ovšem navzdory obsahu předchozí věty můžeme některé druhy dischídií použít i ve vlhčích typech uzavřených vitrín, florárií a terárií…

Volně v bytech uplatníme dischídie především v závěsných květináčích naplněných lehkou rašelinnou směsí či substrátem pro epifytní orchideje. Mezi jednotlivými zálivkami (nejlépe dešťovou vodou) by substrát měl poněkud proschnout – kořeny každopádně nikdy nesmí (zvláště pak během razantnějších poklesů teplot) zůstat delší čas přemokřené! Problému přemokřeného kořenového prostředí se můžeme při pěstování dischídií v bytech vyhnout i tím, že rostliny namontujeme do většího mechového balu naplněného větší hrstí rašeliny. Takto kultivované dischídie ale vyžadují častější zálivku (např. ponořením celého balu do vody) či dokonce občasné porosení rozprašovačem. Výroba závěsného mechového balu je popsána v našem textu o broméliích rodu Neoregelia.

Ve floráriích a teráriích budeme dischídie pěstovat především epifyticky. V případě, že je zajištěno každodenní rosení, není nutná montáž mechových balů. Lodyžky totiž můžeme navázat pouze do slabší či silnější vrstvy mechu rašeliníku. Mech by měl být střídavě vlhký a téměř suchý (lhostejno, v jak dlouhých časových intervalech). Jinou možností je výsadba trsku dischídie do rašelinného nepřemokřeného substrátu (popř. do vrstvy drcené kůry apod.) na dně nádrže – šplhavé stonky si zakrátko na vestavěných větvích či na zadní korkové stěně „najdou“ tu nejlepší polohu pro svůj další život. Pozor, ať už budou dischídie pěstovány kdekoliv, je nutné, aby jejich kořeny alespoň jednou za čas poněkud proschly. Trvalé vlhko či dokonce mokro je brzy zničí a je zdrojem hnilob celých rostlin!

Pro majitele vlhčích terárií lze z naší nabídky doporučit především druhy D. benghalensis, D. rafflesiana, D. merillii, D. astephana a D. hirta (rostliny jsou vyjmenovány v pořadí od nejvíce k vlhku tolerantní až po relativně nejméně vlhkomilnou). Více sukulentní druhy D. minor, D. platyphylla či ekologicky přechodový a spíše raritní (sbírkový) druh D. imbricata uplatněme raději v polostínu sušších a větranějších nádrží. Také druhy vakovitý druh D. pectenoides (který do naší nabídky teprve připravujeme) patří spíše k suchomilnějším zástupcům rodu.