Pěstování tilandsií - výsevy semen
Klíčení a výsevy semen tilandsií
Klíčení semen tilandsií probíhá zcela nenápadně. Semínka se v přírodě k podkladu přilípnou pomocí vlastního chmýru, ve dne se snaží udržet nashromážděnou zásobu vody a v noci ji doplňují ze vzduchu. Teprve po 2-4 týdnech pobytu v příhodných podmínkách už bývá patrné, že zárodky bobtnají a duří. Kořínky nejsou příliš viditelné, uchycení rostlinek zpočátku zajišťuje jen pomalu mizející chmýr. Bytnící embryo obalené „padáčkovinou“ rychle zezelená, na jeho špičce se začnou diferencovat první silně sukulentní lístečky. To už ovšem od počátku klíčení uplynulo i několik měsíců! Semenáčky mnoha druhů jsou si zpočátku hodně podobné a vůbec nepřipomínají své dospělé rodiče: mají drobné tenké lístečky (a to i pacibulovité druhy!) skládající více či méně kompaktní mnoholisté minirůžice. Až po 4-6 letech se jejich vývoj o něco zrychlí a rostliny se začnou vzhledově blížit tomu, na co jsme v případě jejich druhu zvyklí.
Semena tilandsií musíme k životu přivést co nejrychleji po sklizni či transportu. Samotné slovo „výsev“ je v případě nervy drásající manipulace s ochmýřenými neposednými drobečky trochu nadneseným termínem – spíš jde o jakési ukotvování semínek k vhodnému závěsnému podkladu. Tím může být kousek zdravé a dobře nasákavé kůry (borovice, korek, kolík černého bezu), plát polystyrenu nebo klasiky doporučovaný smotek větvičky zeravu (Thuja occidentalis). Všechny jmenované materiály se po „výsevu“ zavěšují do volného prostoru, semínka tedy klíčí na svislém povrchu. To pro ně může být nebezpečné při zálivce, kdy jich část bývá spláchnuta (zvlášť v prvních dnech po výsevu). Proto je dobré závěsnou podložku mnohonásobně omotat zajišťovacím silonovým vlascem. Problému se také lze vyhnout tak, že semena uložíme na vodorovnou podložku – ideální je horizontálně zavěšený dřevěný rámeček s napnutou světlou dámskou punčochou, bílou silonovou záclonou či „protikomáří“ umělohmotnou sítí.
Semena musíme nejprve v suchém stavu rozprostřít po podložce. Tato činnost rozhodně není vhodná pro méně trpělivé povahy či dokonce pro choleriky! Pracovat lze pouze v úplném bezvětří - jinak se s „osivem“ můžeme rozloučit! Rozloženou vrstvu semen následně „přilepíme“ k podložce – provedeme tak nejprve velmi opatrným, později poněkud vydatnějším rosením pomocí ručního rozprašovače. Namočený chmýr přilne k výsevnímu materiálu a zůstane tak více či méně natvarován i po plném uschnutí.
Hotové „výsevy“ tilandsií potřebují dostatečně intenzivní proudění vodou nasyceného vzduchu přiměřené teploty. Semenáčky tedy nevyklíčí (a to ani za předpokladu poctivého a častého rosení!) volně v bytě nebo v létě na zahradě pod širým nebem. Proto musíme rostlinkám nabídnout napůl zastíněné místo ve vlhčím tropickém skleníku nebo v bytové vitríně. Zvlášť v druhém případě se musíme postarat i o umělou ventilaci – i nejvlhčí vzduch nemůže bez pohybu svůj vzácný obsah miniaturním tilandsiím předat. Vlhkost ještě zvyšujeme občasným (1-3x denně dle teploty) rosením. Pozor, rostlinky nesmí zůstat příliš dlouho mokré (zvlášť během nočních teplotních poklesů). O větší semenáčky tilandsií se staráme podobně jako o jejich dospělé příbuzné, držíme je vždy kousek dál od přímého sluníčka a nevystavujeme je příliš dlouhým suchým obdobím a teplotním extrémům.
Autor: Zdenek Ježek
