Bromélie rodu Catopsis
Příslušníci rodu Catopsis pocházejí z tropů Střední a Jižní Ameriky a patří mezi nejhezčí a přitom velmi snadno pěstovatelné drobnější epifytní bromélie. Tvoří jakýsi ekologický přechodový můstek mezi všeobecně stínomilnějšími nálevkovitými broméliemi s širokými listy a mezi zpravidla světlomilnějšími tilandsiemi (rod Tillandsia). Právě ekologická plasticita rodu Catopsis je z pěstitelského pohledu mimořádně významná. Rostliny se totiž bez potíží vyvíjejí ve větším i menším stínu, v drtivé většině případů jim ovšem nebude vadit ani přímo osluněné stanoviště (proti nadměrnému zatížení slunečními paprsky se totiž umějí bránit vylučováním zvláštních voskovitých částeček, které dodávají exponovaným plochám listů jakýsi „pomoučený“ vzhled). Také tolerance vůči značným výkyvům teplot (10-40° C) a vůči sušším či naopak velmi vlhkým životním podmínkám je doslova udivující!
Listové růžice katopsů jsou, podobně jako u širokolistých epifytních bromélií (k nimž z naší nabídky patří např. neoregélie), složeny do podoby více či méně dokonale vodotěsných cisterniček, v nichž se hromadí zásobní dešťová voda. Tu katopsy později (během sušších period dne i roku) čerpají do svých pletiv. Rostliny ale mohou vodu intenzivně přijímat nejen listovými partiemi uvnitř nálevky, ale i kompletně celým povrchem svých listů. Touto soběstačností ve schopnosti sorpce vody povrchem celého těla se zástupci rodu Catopsis blíží tilandsiím. Ovšem ani příjem vody prostřednictvím kořenů nemusí být zanedbatelný – kořenový systém se totiž u mnoha katopsů vyvíjí v závislosti na vlhkostních a vláhových poměrech panujících na stanovištích konkrétních exemplářů. V pěstitelské praxi to např. znamená, že pokud budeme „naholo“ na závěsné podložce vyvázané exempláře často rosit, rostliny vytvoří bohatý systém „vzdušných“ kořenů. Pokud jim však budeme v sušším prostředí pouze dolévat vodu do cisterničky, jejich kořeny zůstanou mnohem menší. Jinak se také bude kořání vyvíjet tehdy, umístíme-li katopsis do květináče či většího mechového balu nebo na holý povrch kolíku či kůry – v prvním případě budou kořeny samozřejmě mnohem vyvinutější a výkonnější.
Jakousi diskutabilní nevýhodou všech druhů katopsů může být fakt, že rostliny zůstávají celoživotně více či méně zelené (zbarvení varíruje od citrónově žlutozelené až po temně zelenou v závislosti na světelných poměrech) a jejich nálevky se ani v době kvetení nebarví žádnými jinými barevnými odstíny. Pro mnohé pěstitele je ale tahle na první pohled negativní vlastnost přijímána spíše pozitivně – svěží zeleň hezky tvarovaných katopsových nálevek dobře doplní sbírky tilandsií, orchidejí a jiných epifytů či zkrášlí interiér paludárií a terárií.
Květy katopsů nejsou příliš nápadné a objevují se na dlouhých a často větvených květenstvích. Kvítky se někdy v květních latách otevírají postupně po řadu týdnů a řada druhů přitom velmi příjemně voní.
Vzhledově určitě nejzajímavějším katopsem je jediný větší a robustnější zástupce rodu – druh C. subulata. Jeho tuhé, pevné a přitom velmi tenké listy tvoří až půl metru vysokou baňatou nálevku, která má složitou vnitřní strukturu a efektně hruškovitý tvar. Voda se hromadí nikoliv ve středu cisterny, ale v jednotlivých, navzájem propojených a silně vydutých listových bázích. Růžice druhu je „utěsněna“ tak dokonale, že bez jakýchkoliv ztrát postupně pojme až 1,5l dešťové vody! Rostlina se pyšní i další zajímavostí – na nalezištích totiž vedle sebe najdeme odděleně rostoucí samčí a samičí exempláře. Jedná se tedy o dvoudomý druh , což je mezi broméliovitými rostlinami jev poměrně výjimečný.
Do rodu Catopsis patří i jedna ze dvou masožravých bromélií světa! U vzhledného a drobnějšího druhu C. berteroniana totiž byla už před lety prokázána pravá masožravost – v cisterničce utopený hmyz je rozkládán za pomocí symbiotických bakterií a živiny jsou následně rostlinou vstřebávány!
Katopsy můžeme pěstovat volně v bytě a také samozřejmě ve sklenících, epifytních skříních, paludáriích a teráriích. Pro bytovou kulturu určené rostliny buď zasadíme do plastových květináčů naplněných rašelinou či lehkým propustným orchideovým substrátem, nebo je namontujeme do větších mechových balů (výroba mechového balu je na našich stránkách popsána v textu o broméliích rodu Neoregelia). Pro kulturu v květináči se nejvíce hodí univerzální druh C. morreniana, prosperovat v něm ovšem budou i vzácný a unikátní C. subulata, C. nitida a v podstatě i všechny ostatní nabízené druhy.
Pokud nezamýšlíme pěstovat katopsy „jen tak“ volně v bytě, měli bychom určitě využít zajímavější a mnohem efektnější epifytickou možnost pěstování – vždyť právě k epifytní kultuře jsou zástupci rodu Catopsis doslova jako stvoření…
V rámci epifytního pěstování máme díky velké ekologické plasticitě všech u nás dostupných druhů katopsů hned tři možnosti výběru. První volbou je montáž rostlin zcela „naholo“ (tj. přímo na povrch závěsného kolíku, na kus kůry či korkovou stěnu). Druhou možností je upevnění báze katopsu do menšího či většího smotku čistého mechu rašeliníku. A do třetice můžeme rostliny uvázat do už zmíněného mechového balu vyplněného rašelinou. Pro kterou možnost se rozhodneme, záleží jen na nás. Nezapomeňme, že katopsy zavěšené v mechovém balu rostou bujněji, rychleji se ujímají a po odkvětu zakládají více dceřiných odnoží. Zaberou ovšem mnohem víc místa, protože dorůstají větších rozměrů. Další drahocenný prostor v pěstitelském zařízení pak zabere i samotný mechový bal, který se navíc někomu nemusí líbit. Uvedené problémy odpadají v případě „naholo“ navázaných rostlin, které mají navíc kompaktnější vzrůst, tužší listy a celkově efektnější vzhled.
Při samotné montáži (vážeme rybářským vlascem) dbáme na to, aby nálevka zůstala ve svislé poloze – jen tak se v jejím nitru může hromadit zálivková voda. Zásobní vodní „hladinka“ může být v katopsech přítomna po celý rok – a to i při poklesech teploty k dolní minimální hranici (cca 10-15° C). Vázat je nutno tak, abychom nepoškodili a nezaškrtili bazální část listové růžice – právě z ní totiž budou po odkvětu vyrážet nové odnože.Rostliny můžeme (ale také nemusíme) poměrně často rosit.
Zástupci rodu Catopsis v teráriích
Do menších, nepříliš větraných a polostinných nádrží se hodí prakticky všechny druhy katopsů – s výjimkou robustního C. subulata, kterému se bude lépe dařit spíše na dobře větraných a osluněných místech ve větších sklenících či volně v bytech. S tímto velevzácným a pomalu rostoucím druhem navíc v teráriích neradíme příliš experimentovat i z důvodu jeho relativní vzácnosti a vysoké ceny. Poněkud náročnější na světlo, pohyb vzduchu a razantnější kolísání teplot a vzdušné vlhkosti je i masožravý C. berteroniana či v naší nabídce uvedený C. sp. Rio Dulce. I tyto oba druhy navíc patří k těm méně dostupným, pomalu množitelným a tudíž dražším.
Pro zájemce o pěstování katopsů tedy máme malé doporučení – naučte se zástupce rodu pěstovat „s pomocí“ druhu C. morreniana, který je nejen sympaticky malý, hezky tvarovaný, krásně svěže zbarvený a efektně „pomoučený“, ale i snadno a na mnoho způsobů kultivovatelný. Pro pěstování v uzavřených vitrínách lze ovšem doporučit i druhy C. sp. Guadeloupe, C. sp. Guatemala, C. sp. Ekvádor či vzácný C. nitida.
